Proč děti musí hrát, hrát a hrát ++?

Českému fotbalu zoufale schází kreativní fotbalisté. Pokud chceme změnu k lepšímu, je nutné začít od těch nejmenších. Pryč jsou časy, kdy se děti naháněly za míčem od rána do večera, je potřeba, abychom na kulturní změny zareagovali my - trenéři fotbalové mládeže.

Na první pohled vypadá trénink dětí kategorie U9 jako perfektně zorganizovaný. Děti jsou rozděleny do čtyř skupinek po šesti - na každém stanovišti se věnují odlišné činnosti. Na první stanovišti vedou míč mezi kužely, na druhém stanovišti střílí na branku, na třetím skáčou přes překážky a probíhají koordinační žebřík, na čtvrtém nacvičují kličky na kužely. Trenéři pozorně dohlíží, dbají na detaily, motivují své svěřence k maximálnímu úsilí. Vše vypadá hezky, výborný trénink,

...pro budoucí fotbalové roboty!

Tito fotbaloví roboti se sice naučí perfektně střílet, kličkovat, přihrávat, ale postrádají to nejpodstatnější - uplatnění těchto herních činností v samotném zápase. Nechápou různé herní souvislosti a pod tlakem soupeře volí nesprávná řešení = mají herně zakrnělý mozek.

"Moderní trénink dětí ve věku od 6 do 11 let obsahuje až 80 % her malých forem od 1:1 do 4:4."

Hra je komplexní, naučme děti porozumět fotbalu fotbalem!

Fotbalový trénink, ve kterém převládají izolovaná statická cvičení, kdy odporem jsou kužely a jiné tréninkové pomůcky, je přežitkem a zabíjí kreativitu u dětí.

Moderní trénink dětí ve věku od 6 do 11 let obsahuje až 80 % her malých forem od 1:1 do 4:4. Přičemž průpravné hry jsou hlavním obsahem tréninkového procesu až do 15 let.

Nechme děti dělat to, co milují. Nechme je hrát fotbal a dejme jim absolutní svobodu rozhodování. Pak se budou dít skvělé věci!

Hra je komplexní, děti se nevědomě učí provádět herní činnosti pod časoprostorovým tlakem. A právě do stavu nevědomí chceme malé fotbalisty dostat. Jsou to chvíle, kdy jsou v rozpoložení flow (blažený stav), což znamená, že se maximálně soutředí na svou činnost, jsou do ní vrcholně ponořeni. 

Jak potvrdily nejnovější neurologické výzkumy, člověk je emocionální bytost mající rozum, ne naopak. Jinými slovy - pokud dítě zahrneme instrukcemi a úkoly, začne hrát rozumový fotbal bez nápadu a emocí, zatímco svou vlastní myšlenku / instinkt upozadí. 

Chceme více fotbalistů s DNA pouličního fotbalu

"Nejlepší fotbalisté na světě vyrůstali mimo systém mládežnických akadémií," prohlásil na trenérské konferenci v Nitře v roce 2018 uznávaný holandský trenér Ricardo Moniz. Z jeho úst zazněla velká pravda. 

Děti na ulici hrají bez strachu z chyby, nikdo z dospělých jim neříká, jak se mají rozhodovat. Přirozeně rozvíjejí svou kreativitu a učí se hrát intuitativně / instinktivně. 

Proto nejlepší fotbalisté na světě pochází z ulice -  namátkou Ronaldinho, Robinho, Cristiano Ronaldo, Mbappé, Messi, Ibrahimovič, Neymar a mnoho dalších. Tito hráči hodiny a hodiny pracovali na svém jedinečném fotbalovém stylu, bez toho, aniž by dostávali pokyny, co mají a nemají dělat. Prostě vzali míč, obehráli tři obránce a dali gól.  

Naproti tomu dnešní děti jsou odmala zbytečně svazovány taktickými pokyny, stávají se oběťmi rigidních systémů. V zápasech si hezky přihrávají, týmová hra vypadá uhlazeně, avšak na úkor individualit, které se odlišují živelností a nečekaným řešením herních situací.